- Články

Zpět na seznam článků

  Jak se stavěl stožár u OK5AJA - 3. část

  Jelikož v době betonování bylo velmi teplé počasí, musel jsem základ týden aktivně zalévat, aby nedošlo k popraskání betonu vlivem vysychání. Beton zrál velmi dobře a po týdnu jsem již mohl sundat šalování. Následovala příprava a zapojení pracovního navijáku.

Hotový základ s přidělaným navijákem jeřábku. Právě zapojuji elektrickou část.

  Desátého června v osm hodin ráno bylo vše připraveno na finální montáž. Na místo dorazili OK1VSD, OK1GEO, OK1FOR, OK5AMA a ze zálohy to jistila manželka. Na dvanáctou hodinu byl objednaný jeřáb a do té doby mělo být vše připraveno.

Zleva: OK1VSD, OK1GEO, OK1FOR

 

a OK5AMA

 

Bojová porada před zahájením akce.

 

Vše bylo demontováno ze vzorového dílu.

 

Díly čekající na smontování.

 

První je na místě.

Každý kdo mohl přiložil ruku k dílu.

 

Montáž rotátorové plošiny. Někdy spasovat všech devět děr proti sobě bylo umění.

 

Domluva kladivem byla nutností. Na všechny spoje byly použity vysoko pevnostní šrouby 8.8.

 

Odborný dozor od OK1GEO.

 

Polovina hotova.

 

Pneumatický utahovák je úžasný pomocník.

 

Čas na přemýšlení.

 

Mazání kluzného ložiska.

 

Uchycení otočné roury do rotátoru.

 

Rovnání děr do osy.

 

Připraveno.

 

Dotažení spodního dílu.

 

Naviják jeřábku připraven.

 

Siesta po práci.

 

Kotvící lana jsou rovněž připevněna.

 

Měli jsme hodinku rezervu, než měl dorazit jeřáb. Když jsem zvedl telefon, abych zjistil, jak na tom je, tak už byl skoro na místě. Takže dost odpočívání a jde se do akce.

 

Teď měl přijít vrchol celé akce.

 

Podle technicko-taktických dat, by jeřáb neměl mít problém se zvednutím do potřebné výšky.     Ale bude to opravdu tak?

 

Po poradě s jeřábníkem bylo nutné nejdřív stožár posunout, aby se jeřáb dostal do správné pozice.

 

Celý stožár nesla jedna vázací smyčka o nosnosti 2500kg.

 

Toto byl i zátěžový test na celou konstrukci. Na každou stranu od háku 7,5 metrů délky stožáru.

 

První zvedání. Zkusili jsme odhadnout vhodné těžiště pro vhodné převážení. Bohužel při zvedání to bylo málo a spodní části stožáru se nechtělo samovolně klesat. Museli jsme jí dost přemlouvat, a proto jsme se rozhodli stožár převázat.

 

Stožár né a né se svěsit.

 

I přes toto solidní závaží stožár stále vysel na půl žerdi.

 

Po převázání a druhém zvedání se objevil problém s výložníkovým ramenem jeřábku na stožáru. Začal se zachytávat o jeřáb a hrozilo přetržení ovládacích kabelů. To by znamenalo, že by se jeřáb nedal složit a zůstal by tam stát s vysunutým ramenem do 15 metrů.

 

Podruhé dole a vysouváme rameno výložníku. Bude nainstalováno dodatečně.

 

Třetí a finální zvedání. Těžiště je správné a nahoře se nic nezachytává. Teď už to jede jako po másle.

 

Mít nad hlavou takové monstrum visící jen na jedné kšandě není moc dobrý pocit.

 

Pomalým pohybem ramena se stožár postupně přibližuje.

 

Milan připravuje první šroub.

 

Když by se někdy v budoucnu bude stožár demontoval, tak už vím kam se má postavit jeřáb. Bylo to nervy drásající, ale ve finále se rameno jeřábu bezpečně vzdálilo a stožár dosedl na příruby. Všechny spoje byly přetaženy pneumatickou utahovačkou.

 

Stožár stojí.

 

Balení jeřábu.

 

Aby jeřábník mohl odjet, musel jsem vylézt pro vázací smyčku.

 

Po těžké práci zasloužený oběd. Podává se domácí uzené s bramborovou kaší a okurkou. Řidiči zapíjejí nealkem.

 

Ještě zbývalo stožár zakotvit a osadit výložník pro jeřáb. Museli jsme odvázat předem připravená kotvící lana.

 

Kotvení je do třech směrů. Každá patka  je o váze 600 kilo a některá má i víc.

 

 Příprava na ostrý výstup na stožár. Pro Arnolda to bude vůbec premiéra do takové výšky na příhradové konstrukci.

 

Pro jistotu poslední společné foto. Jirka si něco kontroluje.

 

Arnold dostává školení, jak se chovat a na co si dávat pozor. Člověk většinou z takové výšky padá jen jednou.

 

A začínáme lézt. Bude to rovněž zátěžová zkouška na pochozí plošiny na vrcholku stožáru.

 

Instalace výložníku s kladkou. Nosnost max. 50kg.

 

Arno si musel chvilku na ten pocit ve výšce zvyknout. Ale nakonec to dal až nahoru v pohodě.

 

Pohled do ulice.

 

Ten úsměv mluví za vše. Pravá nefalšovaná radost.

 

Finální podoba holého stožáru. Vlevo starý.

 

No a jak jinak to oslavit než podvečerním opékáním klobásek.

Závěrem zbývá poděkovat všem, kteří se na stavbě podíleli. Jmenovitě manželce Anetce, OK1VSD, OK5AMA, OK1GEO, OK1FOR, Petrovi, Michalovi, Mamině, Láďovi, sousedům a dalším.

 

  Jak se stavěl stožár u OK5AJA

 

 

  Stavba stožáru u OK5AJA

 

Zpět na články